pondělí 30. března 2015

Kočičky, Albert Einstein a velociraptor s červenou zimní čepicí

M. má kouzelné ruce. Vezme větev, píchne ji do země a vyroste strom. Aniž by chtěla, aniž by tušila,  aniž by se starala, najednou se proutek začne zelenat a ani neví jak. A přesně nějak tak přišla i ke kočičkám.

Dva roky dozadu jsme šly pro kočičky k rybníčku, daly je do vázy a ony proutky pustily kořínky. Píchly se do země, pevně zakořenily a netrvalo dlouho a byly tu dva květináče s malými stromky kypícími životem. Další jaro pak vyhnaly pár pupenů, ale ničeho víc jsme se nedočkaly. Když na podzim usínaly v zimním spánku, zastřihla jsem je, aby pak na jaře měly alespoň nějaký tvar a netrčely jak vrabčí hnízdo na čerstvě probuzené hlavě. Až letos, kromě pupenů, kočičky zvládly také rozkvést. A musím říct, že za těch pár dnů, co se žlutí na občasném sluníčku a všude kolem se vznáší oblak sladké a velmi příjemné vůně, stihly nakrmit nejedno hladové včelí bříško. 

Prý není zrovna lehké vypiplat si kočičky. Co já vím, co je na tom pravdy. 

neděle 29. března 2015

Panický lov času

Včera večer ke mně přiběhla M., vrazila mi zoufale před obličej ošuntělý budík a vyděšeně na mě houkla: "V televizi říkali, že se mění čas! A já musím zítra vstávat na ranní do práce! Jenže nevím v kolik!"

Každý druhý by zřejmě poznamenal něco o moderních technologiích, o tom, že když si nastaví budík na mobilu, díky wifi se čas přehodí zcela automaticky a sám, jenže to by nesměly existovat na hlavu postavené náhody. M. svůj mobil utopila a doteď přežívá na staré Nokii, která neviděla barevná písmenka ani z vlaku a ze které, při vytáhnutí ze skříně, opadala tuna desetiletého prachu.

úterý 24. března 2015

Jak jsem zcela bez výčitek zavrhla Pevnost

Vždy jsem měla po ruce nějaký časopis, který mě provázel určitou etapou mého života. V dětství to byl Méďa Pusík, když jsem začala hledat konkrétnější zájmy Jezdectví, později jsem pak v osmé či deváté třídě přešla na Pevnost. A teď... Teď už nemám nic. A nějak mi to vůbec nevadí.


(Na fotce nejsou všechna vydání, která vlastním, ale jen první a poslední díl a namátková směs.)

Měsíčník Pevnost jsem si pravidelně kupovala od června 2004 do září 2014. Byla jsem tedy věrným příznivcem dobrých deset let. Kromě snad jednoho čísla, čímž si vlastně teď po letech nejsem ani jistá, mi nechybělo snad ani jedno vydání, brala jsem i speciály a dodnes mi všechny ty svazky leží na dně skříně ve dvou úhledných sloupcích.

Ovšem doba se mění, lidé s ní a každé životaschopné médium taktéž. Ne vždy je to ale k lepšímu. A právě u Pevnosti nevidím vzrůst, ale naopak smutný úpadek.

pátek 20. března 2015

Jak jsem zapomněla na zatmění

Asi čtrnáct dní kolem mě běhala M. a připomínala mi, že se blíží to částečné zatmění, zatmění, zatmění, a že to určitě nesmíme zmeškat. A taky že to nezmeškala. Zato já to úplně vypustila z hlavy.

Mám ráda přírodní úkazy, malé i ty velké, a za poslední čtyři roky jsem se naučila občas tu hlavu zvednout a zahledět se na nebe. Dřív jsem si ho nevšímala, teď mě fascinuje. Je pravda, že pak často v periferním vidění zaznamenávám, jak se někteří lidé mermomocí snaží zachytit, co že to na tom nebi tak fascinovaně sleduji; jestli nepřiletěli mimozemšťané či se neblíží jaderná hlavice. Na jednu stranu mě baví, jak je to celé dráždí, na tu druhou si říkám, co je jim vlastně po tom, kam se dívám a co sleduji. 

středa 18. března 2015

Když psi močí na hady a Stormtrooper volá domů

Je to sotva pár dnů, co jsem zde lehce zklamaně psala o tom, jak se mi nedaří sehnat jistou knihu. Povzdechla jsem si, zafňukala a život šel dál. Jenže jak se ukázalo, souhra náhod občas i mně nějaké to pěkné překvapení přihraje a tak jsem si zase tak trochu vyhodila z kopýtka.


Matrix recesed - Robertski Brothers (43,-)
Hadi a náušnice - Hitomi Kanehara (149,-)
Zlá hodina - Gabriel José García Márquez (43,-)

(Fotka je špatná, nelíbí se mi, ale jednu z těch knih jsem později darovala, takže se musím smířit s tím, jak to (ne)vyšlo a nechat to tak.)

sobota 14. března 2015

Příchod prvního Jihokorejce

Letos mi připadá, že má vášeň pro nakupování knih značně opadla. Ale možná to je i tím, že mě hodně zklamávají Levné knihy, které na můj vkus poslední půlrok nedisponují zrovna zajímavým zbožím. Ne, že by neaktualizovali svůj sortiment, ale pro mě se v něm nenachází nic, za co bych chtěla i jen těch pár korun dát. Ty thrillery a detektivky na jedno brdo nejsou nic pro mě. (Alespoň ale tolik neutratím a nemusím přemýšlet, kde vyšetřím další místo pro nové kousky.)


Pevnost - F. Paul Wilson (131,-)
Dcera čisté krve - Anne Bishop (283,-)
Mám právo se zničit - Kim Jongha (157,-)

A tak si tedy postupně plním svá přání za plnou cenu. Což o to, peníze jsou, ale já nejsem zrovna typ, který má potřebu utratit zbůhdarma veškerý těžce vydělaný kapitál. Naopak si nechávám vždy nějakou tu rezervu, která mi v případě krize může vyrvat trn z paty.

Tento poslední nákup jsem spáchala už... před dvěma týdny. Jenže jak mě obluzovala ta, již několikrát zmíněná, choroba, nebyla vůbec síla se o něm zmínit. Takže teď napravuji svoji chybu a jdu se sprostě chlubit na síti.

pátek 13. března 2015

Poslední štěk loňského roku (únor 2015)

Máme tu už 13. března a já se teprve teď dostávám k sepsání tohoto článku. A to vše jen a pouze proto, že mě po osmi letech dostala nějaká zákeřná mutace chřipky, která mě ani teď, po třech týdnech chrchlání, zvracení, horeček a blouznění tak úplně neopustila.

Konečně mám ale sílu vydržet u počítače déle jak pět minut, tak jsem se rozhoupala k tomu, abych tu těch pár komentářů ke knihám přečtených/dočtených v únoru vypotila, než se budu muset donutit s kudlou na krku k nevyhnutelnému studiu kreténského účetnictví.


Krevní pouto - Patricia Briggs (ebook)
Přijdu tě zabít - Kathy Reichs (ebook)
Spoutáni magií - Richelle Mead (ebook)
Robokalypsa - Daniel H. Wilson
Monument 14 - Emmy Laybourne
Moře nestvůr - Rick Riordan (ebook)
Pád Bastily I - Alexandre Dumas, st.